Vojtíškovi

 Vojtíškovi

Snažím se přijít na tisíc věcí,

proč ráno vždycky umírá,

zkroušeni sedí němí svědci,

ano, večerem se zavírá!

Jděte o dům dál, na jiný kolotoč,

svezte se dvakrát, třikrát,

sesedls za jízdy, proč jen proč?

Ach milovali jsme tě tolikrát!

A znovu – nádech, výdech…

Jedeme dál, je nové ráno,

už nehladí vánek, ani nevoní mech,

zůstalo jen hrůzné prázdno!

Pro tento den a i ty další,

tvůj úsměv nehřeje, již ne,

zavřeli tě do krabičky ještě menší,

proč jen jehňátka smrt nemine?!

Posílám ti lásku do nebíčka,

já i celá tvoje rodinka,

teď k bydlení naše máš srdíčka,

slunce je tvoje maminka.