Stále hledám

Stále hledám (Jitka Komanová)

Ráno opět zmatená,

ptám se po významu.

Kam že spěchám? Schvácená...

ještě dřív než vstanu.

Bych měla život odžitý?

Těžký úkol plním!

Sic bude brzo odbytý,

co z poselství však splním?

Znovu si sahám do svědomí,

znovu zkouším být,

bych bezradná při setmění,

zas zapomněla žít.

Unikám sama, bez pomoci,

před strašnou sílou snů,

když budí mě zas o půlnoci,

svědomí předešlých dnů.

Stále hledám objetí,

kdy prolínám se, splynu,

co neznamená zajetí,

a nevyčítá vinu.

Stále hledám rozuzlení,

v bezpodmínečném citu

ona láska asi není,

podobá se vtipu.

Stále hledám logiku

tvých slov a napadání

hledám význam výtek

a drobných pohádání.

Co je vlastně podstatné?

Hledám věčný smysl!

Přes objevy převratné,

bloudí moje mysl.

Stále hledám zážitky,

jež vedou k poznání,

Bůh rozpustil by námitky,

kde je ale k poptání?